Čtvrtý ročník podzimního pobytu byl především pomocí P. Janu Frantovi v jeho působišti — od úklidu okolí kostela ve Studánce po společné výpravy a vaření.
Čtvrtý podzimní pobyt byl od začátku zaměřený na pomoc P. Janu Frantovi v jeho působišti. Kluci přespávali na faře v Rumburku a každý den se střídala práce, společné vaření, výlety a večerní program.
V sobotu dopoledne kluci v Rumburku leštili svícny. Potom si sami uvařili oběd a připravili se na hlavní úkol dne. Otci Janovi jsme dovezli sekačku, nářadí a kolečka a odpoledne jsme vše vyložili u kostela ve Studánce. Celé odpoledne jsme pak čistili jeho okolí a odváželi nepořádek.
Na závěr dne si kluci uvařili večeři. Po práci chutnalo i jednoduché jídlo lépe a večer na faře byl klidnější než obvykle.
V neděli jsme vyrazili do Českého Švýcarska. Prošli jsme Hřensko a vystoupali k Pravčické bráně. Navečer jsme pokračovali k Mariině skále a Vilemínině stěně. Cesta vedla lesem, mezi skalami a po schodech; výhledy se otevíraly postupně podle toho, jak skupina stoupala.
Večer jsme se vrátili do Rumburku a připravili společnou večeři.
V pondělí nás otec Jan vzal nejprve do muzea Reiterhaus v Neusalze-Sprembergu. Muzeum sídlí ve starém podstávkovém domě a ukazuje, jak se v Horní Lužici žilo a pracovalo v minulosti. Kluci si prohlédli uspořádání domu, nástroje i předměty každodenní potřeby; po několika dnech praktické práce pro ně nebylo těžké představit si, k čemu se používaly.
Potom jsme pokračovali do Budyšína. Prošli jsme historické centrum, uličky podél hradeb a náměstí a zastavili se u míst, která připomínají německé i lužickosrbské dějiny města. Otec Jan během cesty doplňoval výklad a kluci měli čas se ptát i porovnávat, co znají z domova. Po návratu do Rumburku jsme večer hráli deskové hry — tentokrát bez programu venku a bez pracovních rukavic.
V úterý jsme pokračovali ve Studánce. Vyklízeli jsme další nepořádek a připravovali ho k pálení; u ohně pak postupně mizely větve a další suchý materiál, který už nešel použít. Otec Jan nám ukázal také opravdu vysokou věž kostela, kam se běžně návštěvníci nedostanou. Večer nás pozval na pizzu do Varnsdorfu.
Ve středu jsme se vydali na cestu domů a zastavili se v podzemní továrně Rabštejn. Pobyt tím dostal poslední pracovní a historickou zastávku: po několika dnech pomoci na faře a u kostela jsme se vraceli s poznáním míst, kam bychom se jako běžní turisté možná nevydali.